Anotace: ..
Když odkvétá něco, na co jsme byli zvyklí
Když uvadá krása něčeho co nás fascinovalo a bavilo takovou dobu
až jsme to začali téměř brát jako samozřejmost
Cítíme se najednou zodpovědni za ten propad
odkvět
odchod
uvadání
umírání
Jako bychom počítali s tím že to nastane
ale věřili že zrovna nás to nepotká
Krása je přece věčná
pokud ji umíme zachytit srdcem
Krásné květy začaly opadat (ty které mi dělaly takovou dobu společnost)
Je to jako vztah?
Krása na kterou si zvykneš
a časem jen chceš
víc krásy
víc
Aby všechno bylo jako na pokraji rozkvětu
kdy se naopak těšíš až bude pokračování
Aby se krása rozvíjela
měla se víc k světu
Ale pak začne
uvadat
A ty se proklínáš jaký jsi byl blázen
že ti nestačil byť jen první květ toho co skutečně bylo
Moc pekne, zachytila jsi presnou podstatu, ta slova jsou naprosto trefna a vse rikajici. Skvele!
16.03.2016 06:35:05 | Zrzi
Napsala jsi to moc krásně, Lioness! Proto užívejme život každým dnem, každým okamžikem! :)
15.03.2016 15:13:42 | AndreaM
Ahoj Lio,
moc zdařile napsáno za ST:
dodal bych k tomu jen toto: :)
Shakespeare řekl: "Nic není samo o sobě ani dobré(krásné), ani špatné(ošklivé). Záleží jen na tom, co si o tom myslíme."
a budhisté by na to řekli : "nehodnoť, neposuzuj - vše je vždy přesně takové jaké má být"
měj se krásně Lio
15.03.2016 14:54:39 | CeP
V tom případě souhlasím pouze se Shakespearem neboť si nemyslím že je možné neposuzovat a nehodnotit. To nikdo nevydrží :D navíc to je naopak ta zábava, vytvářet si vlastní názory na vjemy kolem. Díky za podnětné připomínky :)
15.03.2016 23:26:32 | Lioness
...vzpomněl jsem si na básničku od oblíbené Ping Sin na podobné téma...:-)
Poslední květy vadnou na větvích.
Jak vzlétl pták,
zem sprška květů poprášila -
je život stejně plachým okamžikem?
15.03.2016 14:29:54 | bogen