Tak nějak by to mohlo být

Kdes v říši snů
Za dveřmi tajemností fantazie lidí
Jsou dva tvorové
Sobě podobní, přec vzdálení

Možná chtějí totéž, nevědí
Však pokud je tak tomu
Ani jeden nechce říci druhému
To, co by mu přál si říci

Kdes v říši lidí fantazie
Představa těch dvou stále žije
Dlouhého má trvání
Koho k činu dohání?

Pakliže je sama v negliže
Nemůže přijít do sálu ustrojených lidí
Ukázat všem mateřské znamínko své
Ukázat, jaká opravdu je

Odsouzení by se dočkala
Ponížení také
Však ví to ona
Ale třeb do sálu nemusí

Někdy stačí by tvor tvorovi pravdu řek
Však bojí se ukázat znaménko mateřské i tomu
Tomu, kdo je s ní v říši fantazie
Zvláštní touha je, že sama touha ožije

Však svět náš a svět tam vevnitř
Vevnitř lidí, jejich srdcí
Se prolínají
Z fantazie do reality tryskají krásy city

City touhy
Oživlé touhy zážitky
Oživlá však umřít smí
Co pak bude s ní?

Strachem se tetelí
Před prahem života svého
Strachuje se ze smrti
Neb smrtí ve světě našem, umírá i za branou fantazie

V říši, kde dobře jí je
Kde dokáže dělat sny
Kde mocí i silou oplývá
Vně nemusí být, přesto tu je

Však může škodit též
Ubližovat, bořit věž
Sama sobě nevěří
Odchází ode dveří

Ode dveří do světa
Kde platí právo veta
Kde není idyla možná
Kde umírá vysílená, krušná

Kde v šedomodrém tichu duše upíráme ústům chléb
Bychom mohli říci druhům svým
Že kilo neb dvě či tři zas pryč máme
Svět, který jsme sami tak znetvořili, že k falešným ideálům utíkáme

V samotě moderní společnosti
Trávíme čas s lidmi v dáli
Nebo pouze hledáme sebe sama
Někdo v drogách, někdo v knihách, někdo v Bohu

Pravou lásku dostáváme
Jsme však povinni ji též dávat
Lásku, veliký dar od Boha
Dávejme, neb tento dar je to, co dodává našemu světu dobro