Čtyři otázky hodnoty

Čtyři otázky hodnoty

I.

Mám co říci světu,

když mi toho má sám

tolik co povědět?

Bojím se, že je tu na tisíce takových,

jako jsem já - samozvaní umělci amatéři

píšící svými emocemi

nepříliš hodnotnou poezii

Bojím se, že jsem jednou z těch,

kteří se takzvaně vypisují,

ale neplodí hodnotu, nýbrž odpad

To, čeho se chceme zbavit

To, od čeho si chceme ulevit

Na druhou stranu, tvořit bez emocí

To není umění (!), 

takže vypátrat tu tenkou hranici

mezi tvorbou hodnoty a odpadu

je skutečné umění

...

II.

Chtěla bych dát světu naději,

To nejlepší ze sebe,

tak si ale říkám,

že toho vlastně nemám příliš co sdělit

Nejsem příliš moudrá, ani

nemám převratné myšlenky,

spíš kapesní záblesky poznání

...Tak si tak říkám,

v záblesku pochopení,

nic z toho, co vám povím,

jistě nové není

a co je jistější -

cituji tisíce přede mnou,

ale třeba, s trochou štěstí,

to ode mě uslyšíte poprvé

(a třeba ani to ne, to není nutně na škodu)

a k něčemu vám to bude

...

III.

A konečně, snažit se o hodnotu, 

abych předávala radost, a ne beznaděj, - 

kdo by se dneska snažil? 

Je mnohem snazší šířit chmury

nežli konejšit nadějí

A občas je té tíhy tolik 

odpusťte 

chápu

A ty verše, 

malomyslností rozdrásané, 

ztrácí na hodnotě 

...A přeci jsou některé tak krásné, 

i když bolestiplné

Má smysl se ptát? 

Člověku sluší 

občas se dojímat

...

IV.

Zkrátka dobře mám v sobě různé rozpory, 

o čem psát, co dát světu, 

když emoce jsou pomíjivé

A svět je přece zná, 

ale já neznám 

ten pomíjivý svět 

...Možná píši básně právě proto, 

abych porozuměla 

svým neodborným objevům

Nakonec 

i mořeplavci si kreslili mapy

...