Asána

Most přes řeku - kanální vypravěčství
v šlehnutých rozvodech pohraničí
průvodce vyjmutých sloupořadí,
průvodce dřevěných vojáčků
kráčí ti po boku a ty ho slyšíš -
v záblescích příčetnosti,
ale srdce je ztěžklá tekutina
maso zvířete na porážkách myšlenek.

Dolce color d'oriental zaffiro,
che s'accoglieva nel sereno aspetto
del mezzo, puro infino al primo giro,
a li occhi miei ricominciò diletto,
tosto ch'io usci' fuor de l'aura morta
che m'avea contristati li occhi e 'l petto.

A nyní vzorným předpisovým krokem
vidíš je kolemjdoucí v sezamovém světě neotevři se
míjíš ty s prázdným výrazem
v očích, úších, ústech.
Vidíš se v auře nad městem, jež
jež jako drává chemikálie rozpíná strach
strach o...
strach před...
strach za...
(prvohory)

Absence strachu se rovná nemožnost citu
z obrazovek časnosti tři opice ve šklebu
sevřené -

Kdo mi tu vrátí oči mé?
Ty oči k údivu stvořené...
Za jakou ctnost ty mé oči navrátí se?
Namísto obrazovek, namísto vyprázdněných vět,
dejte mi jiskrný pohled starého tuláka,
co bloudí světem bez nadsázky
a jeho hlas šumí lesem.

Ty oči za levnými sklíčky ukryté
drásej, drásej a nermuť se!

Pak čekáš s ním, pozoruješ
pozvolný odchod ranních mlh s dohasínající cigaretou...

Aha, řekl jen. Aha, pokračoval -
La Calle de Nocha Triste
došlo ke mně skrze prosebný pohled, který klamal,
ohlašoval.
Jako bych se stal sám
tím průvodem, průvodcem
v zástupech stojící, žádající o trestnou výpravu -
na Golgotu.

Se Sněhurkou v hadřících a Máří plnou studu -
pochod katů úctyhodných tváří
věznící duše motýlů a křepelek.
Vzlyk a cení se tu zuby do vzorně schválené pětiletky,
zkrátka bez zbytečných ostychů a nářků
vytěžit svět beze zbytku
do poslední soucitné molekuly.

Úder zvonu nebo výdech?