Hostina

Dloužící se stíny večera
evokují představy.
Rozum ztracen, již dávno
na úsvitu věků,
temná poetika soumraku
zná odpověď
a její družka přichází
krásná paní nepříčetnost.
Tady je útočiště před světem,
jen překroč bludnou hranici a hleď, prázdnota -

Mystická rozjímání tuláků,
měsíční tance víl,
oslava nejjasnějších hvězd, měsíce, naděje a lásky
v bojích o vlastní duši.

Přichází myšlenka, je
silná, mocná, neudržitelná -
žij nebo zhyň...

Písek v očích smetl realitu,
v takové chvíli netřeba pochybovat
o nebeské modři v srdci poutníkově.