Spolu

Společně stáli tiše v řece,
jejíž proud s tichou urputností,
unášel vše živé i neživé
zrnka písku, myšlenkový
hvězdný prach unášen
do moře, k měsíčním paprskům
do nicoty.

Společně stáli a prozpěvovali
žalozpěv pro nevinné -
všem cítícím bytostem na cestě
k soucitu a porozumění.
Zpívali hvězdám, jejich záři,
jejich osudy, života a smrti.

Společně stáli a rozmlouvali,
jak slunce zapadá a kde vychází,
jasnému času něžně
sklánějící se v lesích,
jež ustanovili
důvěrnou součástí svých duší.

Společně stáli a smáli se
vtipu věčnosti,
pozdravu zapomenutých bratrů a sester:
Když se dostaneš na vrchol hory -
šplhej dál!