Anotace: Netuším, kdo jsem, odkud jdu, kam kráčím, podivný zmatek ve svém srdci mám, tak držím tempo, dokud ještě stačím, pokud lze, vždy se na svět usmívám...
Jsem ten, kdo tančí tu u tyče času,
obnažené srdce staví na odiv,
po pravých citech tajně jen už pasu,
citim, že jsem uvnitř jiný, než-li dřív.
Zklidněn dál světem bezcilně se toulám,
na dlani srdce a v něm touhy květ,
hranice dávných předsudků svých bourám,
věřim, že s pisni na rtech změním svět.
Čas můj pádí jak konik nezkrocený,
hřibě, které chvili nedovede stát,
jen já sám občas stanu v zamyšlení,
odkud jsem vyšel a kam chci se brát...
Skvělé, Mirku... parádně jsi to napsal... opovaž se myslet na nějaký mizení:-)
Ty jseš báseňkovej psavec a patříš na modro...chyběl bys tu :-)*
30.12.2023 18:18:52 | cappuccinogirl
Terezko, tohle jsem psal už 11.2. 2008 a mám to snad jen na psancích. Psavec je někdo jinej! Je i tady a znám ho i pod dvěma jinými jmény. Je i na pp. Já jsem proti němu jen příštipkář! ;-)
30.12.2023 18:30:41 | Kozoroh 1
Klasika, jak dobré archivní víno.*
30.12.2023 12:08:27 | šerý
Díky! Starý pes zkoušel napodobit trochu jiný styl...Mám podobné nápady kdesi jinde v deníčku. Podobně mám v mobilu poznámkový notes a tam taky občas zapisuji nápady. Třeba jen pár veršů.
A někdy z toho čerpám inspiraci...:-D
30.12.2023 12:17:08 | Kozoroh 1
Moc hezká.
30.12.2023 09:22:12 | Žluťák
Díky! Už starší kousek, kdy jsem zkoušel psát trochu jiným stylem.;-)
30.12.2023 12:10:55 | Kozoroh 1