Otevřený dopis mámě
Otevřený dopis mámě
Anotace: Hodně dávno, před léty. Kdy moje kosti byli ještě mladé.. Bojoval jsem ve válce, na kterou už se dávno zapomnělo s neznámý vojákem. Při jednom z nočních výpadů byl zabit a jeho posledním přáním bylo doručit jeho matce tenhle dopis. Uprostřed války jsem si
Zdravím vás maminko
Z obrovské dálky.
Posílám pozdravy
Z té kruté války.
Svírajíc růženec
Konečky prstů.
Život mi přinést má
Víra ke Kristu.
Velmi se těším
Až půjdeme spolu.
Za padlé pomodlit se
ke kostelnímu zvonu.
Zapálít svíci a
vzdát všem padlím hold.
Vzkázat lidem spícím,
že válka, je jeden velkej mord.
Milá maminko
Stýská se malinko.
Po vašem úsměvu
Po vašem obětí.
Každou noc před spaním
V bahně a písku.
Tiše si Vzpomínám
Na svou rodnou vísku.
Na naše stavení,
Na vaše trápení.
Co nás teď souží.
A kdy to skončí
Jen ten nahoře ví.
Poslední řádky
Píšou se těžce.
Není cesty zpátky
Z téhle rozpálené pece.
Která chrlí lávové kameny.
Stovky mrtvých denně
Pohltí Plameny.
Bez známky lítosti.
Lidé se tu bijí,
zabíjejí.
Nejdražší máti
Snad se brzy vrátím.
A ve vašem obětí
Budu zas usínat.
Čeká mě ještě
však dlouhá cesta
Plná trnů a hromadných hrobů.
A ruce vaše zlíbám
Až se s váma setkám tam..
Drahá máti nashledanou..
Komentáře (2)
Komentujících (2)
Doporučit
Tisk
Velmi dobré. Ten námět je zdařile uchopený, líbí se mi to "jednoduše" působící pojetí, i lehká "naivita" - nikoli samotného posleství, ale volby některých slov - skvěle to totiž dokresluje, jak mladí kluci byli nuceni do války jít (nevím, jestli bylo pomýšleno na nějaký konkrétní válečný konflikt, já tam vidím 1. světovou válku... trochu mi to evokovalo Remarqa a jeho brance ze školních lavic...).
V něčem to evokuje i lidové písně, což mám já osobně velmi ráda, pokud to s tématem souzní - což tady platí.
Dobrý je ten vývoj oslovení - od maminky k máti. Od klučiny vytrženého z domova, po vojáka ošlehaného smrtí...
Občas tam byl slovosled či rým, který mi úplně nepasoval (např. Konečky prstů --- Víra ke Kristu.), ale nebylo to zase tolik rušivé.
24.05.2017 00:11:43 | RenyNew