Staré pověsti české - O Čechovi

V dávných dobách tu Charvátská země
pronesl moudrý vojvoda a jeho lid
,,opustíme zemi nesoucí naše plémě
když vládne tu svár a neklid''

Tak s východem vyrazili na pouť
minuli lesy , bažiny , i řeku Vislu
kterou museli lopotivě přeplout
vodu přešli v dobrém úmyslu

Cesta byla zlá když stromy potemněli
když slunce se topilo v soumraku
Čech a jeho početný lid hladověli
když po cestě obdarovali pár somráků

Nedlouho poté se rozhodli přenocovat
noc byla temná jako vraní pírka
Tak daleko a přec blízko domova
jen luna se prochází hladinou jezírka

Je ráno - slunce hází zlaté dukáty
i sám vojvoda dávno již vstal
hned všechny svolal -mámy a táty
kupředu se svojí družinou se vydal

Po dlouhé a trpké cestě znavení
stanuli pod vrchem zvaný Říp
tam však Vévoda budoucího národa
sám vystoupal aby zdolal jeho cíp

Tu uviděl zemi zaslíbenou plnou strdí a mléka
a pravil ,, můj lide toť zem kde se usadíme
když putovali jsme sem až zdaleka
zde novou vlast zvanou Čechy zasadíme