Staré pověsti české - O Libuši

Když moudrá kněžna převzala nad Čechy vládu
její bodrá mysl byla kompasem pro vlast
přicházeli k ní lidi z dakeka, pro radu
když odvážili se české bohatství krást

Když Libuše seděla pod košatou lípou
přišli dva sousedé v rozepři o meze
hádali se dlouho, až se slova sypou
na Vyšehrad se proto každý veze

Když oba stanuli pod sedící kněžnou
mladší žaloval staršího s vousem,jako mrak
až jim líce svárem ostře žhnou
obrátí proto na vyvýšený stolec svůj zrak

Libuše vyslechla nejprve prvního, pak druhého
uvážlivě pronese svůj rozsudek přede všemi
,,Všechny meze a rokle byli jeho
patří mladšímu z vás v této zemi ''

V tom se kmet zardělý hlasitě hněvá
až jiskry mu plesají v blankytných očích
,,Takové tu právo , však jak soudí žena ?
žena rozumu krátkého , žena vlasů dlouhých

Všichni vůkol utichli nad plamennou řečí
ruměnec hanby ozdobil kněžnino líce
Libuše promluvila ač hrdlo v křeči
,,ano žena jsem nemohu vládnou více''

,,Potřebujete vládce ryze z mužského rodu
tož mějte ho ,vaše prosby se vyplní
valný sněm nechť zvolí svého vojvodu
do úsvitu vyčkejte a mějte strpení

Časně z rána ,kdy svolala sněm
sjelo se mnoho pánů s čeledí
mnozí po svých jiní s koněm
dav vzhůru k Vyšehradu hledí

V tom Libuše v bělostném rouše
ruce natáhla a davu řekla :
¨,,za oněmi horami je řeka nevelká
tam oře váš vojvoda v mé předtuše''

,,Se dvěma strakatými voly ze Stadic
můj kůň vás povede k Přemyslovi
aby ptát jste se nemuseli navíc ''
na pokyn vyvedli Bělouše ,těmi slovy

Uzříte ho jíst na železném stole
přiveďte mně manžela , sobě knížete
blízko Stadic orá veliké pole
minout ho s Běloušem nemůžete