Staré pověsti české - O Přemyslovi

V jednom jeseňovém dni slunce plálo
Libušin kůň šel, aniž ho kdokoliv vedl
šli dál,a nebe se smálo
náhle otevřel se kraj, kam každý dohlédl

Kněžnin Bělouš neuhnul z cesty ani kus
bodejť by jí neznal když s Libuší cválal
s podvečerním soumrakem poklusem klus
vůkol cesty zdejší denně tu chvátal

Když pak v širém poli zasedli
pod ztepilou hruškou ve stínu sosny
Bělouš se pásl lučinou za jedlí
čas je však k mužům neúprosný

Přejeli hory , přejeli pláně, až třetího dne
se blížili k dědině jež vypadala opuštěně
domy hledí do ulic, které skoro prázdné
náhle proti nim vyběhl chlapec a jeho štěně

,,Poslyš chlapče jsou tohle Stadice ?
kde Přemysl obdělávat má půdu
co se České země má státi Dědicem
jak vyřčeno bylo z Libušina popudu

,,Ano zde leží malá víska kterou hledáte
Přemysl támhle v poli voly pohání
s vámi do Prahy pojede jak žádáte
sám Oráč souhlasil po krátkém váhání

Vladykové vzali krásné roucho a knížecí plášť
přistoupili k Přemyslovi s těmi slovy :
vítej nám kníže, jenž bohy daný
upusť pluh, jenž zapřahá tvé voly

Přemysl mlčky naslouchal a pak voly pustil
přitom pravil : ,,jděte odkud jste přišli ''
voly se vznesli tam kde skála ústí
zavřela se za nimi a hvězdy vyšli

Přemysl jal se zasadit lískový prut
na kterém se zelenaly lístečky s oříšky
podvili se muži , když oráč obrátil svůh pluh
když zasedli k hromadě jídla s kalíšky

Tak Přemysl a jeho lid uhání do Prahy
kde již Libuše vyhlíží čelo průvodu
,,Vítej vládče Čech a kníže drahý
vybrali sme tě za muže a vévodu ''