nůžky

Čas stojí jako vysokej sloup ze soli –
Děvka osudu, hraje si se mnou
Jako dítě s nužkama, který nic nebolí
Když má v oku jiskru temnou

Vteřiny se pořád vlečou, zima, hlad a tak dál
Kapka za kapkou, tak pomalu,… jako vždy.
- tak proto jsi sebou dneska ty nůžky bral.

Nůžky vzal, nůžky dal, dvě ostří osudu –
Žvásty, zlovůle feťáka, emočně labilní trosky
To ne ty, to svět z tebe vychoval obludu
Která po něm dupe, jak jen může, i když bosky.

Vteřiny se pořád vlečou, zima, hlad a tak dál
Kapka za kapkou,… z nudy frustrace je hned
- Poznal jsem to hned, když ses jako blázen smál.

Dítě rychle bledne, rudá vlna zvolna tepich smáčí
Smích se stopou hysterie, padá k zemi hlavička -
Už to tak bývá, když celé tělíčko k zemi ráčí
Ty seš vrah a blázen, on jen malej hračička.