NA VLNÁCH ŠÍLENSTVÍ

Toulám se stezkami z mých nočních můr,
bažinou lesů, děsivých stvůr.
Kvílení ticha za zády mám,
bezcílné spěchání, vždyť již jsem Tam...

Kazatel z pekla, hlas Tvůj když zní,
jak rána bičem, co vzduchem prosviští.
Přes těžké ticho břitva se nese
a z mého nitra ukousavá z duše.

Ztrácím se v Tobě...

Prožitek můj nedá se vzít,
dostals mě,Vampýre,
a z těch temných míst,
záchvěvy krásy v žilách teď mám,
upíří polibek našel svou tvář.

Deštěm své něhy objímáš tou,
kterou sis lačně vzal do temna se sebou.

Za nejdelší Noci mou duši sis vzal,
jak Ďábel v pekle ses usmíval.

Ta pouhá vzpomínka bere mi dech,
již jsem v Té propasti na konci cest...

Laskavá náruč, ze které mrazí...
struna tak žíznivá a slyším ji v dáli.
Znova ji cítím, to naše spojení,
astrální upír... našel nasycení...

Ztrácím se v Tobě... nemůžu lhát,
vstoupil jsi do Mě... teď můžes se Smát…

Navěky Tvá... Diana...