Bajka o housence, kosovi a kočce

 

 

 Na lísteček na stromě

tam kde vítr fouká

vychrtlá to housenka

mlsně na něj kouká.

 

 Mám já počkat, jestli spadne

nebo pro něj vylézt

vlezu proň ať neuletí

to mé žrádlo zrádné.

 

 

Tak již leze po kmenu

jenž pokropila rosa

a ve stínu trochu výš

nevšimla si kosa.

 

 

 

Ta housenka není hloupá

mudruje si kosák

počkám já až list sežere

a nacpu si svůj sosák.

 

 

Sedí sedí stále čeká

stále svou si vede

nevšimne si že o kus výš

černá kočka přede.

 

 

 Moje chytrost dokonalá

která tu vše předčí

vyčkám až se vše požere

a pták bude větší.

 

 

Všechno ale dlouho trvá

poťapává vzteky

větev se s ní ulomila

a spadla do řeky.

 

 

Z toho plyne naučení

že kdo chce ten se dočká

čím delší je prý příprava

tím je vlhčí kočka.