Autoškola

Na dnešek je v plánu první lekce v autoškole,
dosud jezdil jsem pouze na svém horském kole.
Brzda, spojka, plyn – pedály se mi pletou,
neumím se rozjet ani s pitomou babetou.
Nevypadá to nejlépe strašně to s námi cuklo,
a v ten moment na mě hladové oko mrklo.

„ Musíme natankovat .“

praví tichounce instruktor,
ozvala se rána,
jako když bouchne jaderný reaktor.
A tak zkouším pomaličku rozjet náš vůz znovu,
nohy však jsou jako z nějakého kovu.
Stojím na místě a od kol se kouří,
zavolejte hasiče moje auto hoří.
Důvodem prý byla zatažená brzda ruční,
tak vypálil jsem z místa a nedal ani blinkr boční.

Mám dosti velký problém udržet se na vozovce,
svou zběsilou jízdou ohrožuji i na ulici chodce.
První ostrá, plný plyn a nestíhám podřadit,
tolik pruhů na zemi tak kam se mám teď zařadit.
Nevím kdo má přednost, to snad není možný,
instruktor se modlí, i když určitě není zbožný.
Nebezpečnou jízdou pokračuji směle dál,
kam zmizel ten děda? vždyť před chvilkou tu ještě stál.

Nepojedu přeci pedesátkou v obci,
nebudou mě zpomalovat nějací domorodci.
Vůbec netuším co vyselo tam za značku,
učitel už ječí, že nechce skončit na sra..u.
Po mojí jízdě hází na čelo studený si obklad,
v jeho těle proběhl snad i buněčný rozklad.