Poslouchám básně
jenž vrací,
těsně po odchodu,
tak trochu inspiraci
V hlavě
tou cestou do podchodu
a směrem, jímž mířím právě,
než ztratí se krásně.
Hledám
a všude kol mne
je najednou plno lidí,
stánků,
i rozmanitých značek.
Ale Já, Já si jiné nedám!
Uprostřed těch rejů,
slávy,
která do očí se vtlouká
letím
a při tom také vnímám,
jak kdekdo na mne kouká.
Dát si trochu kávy,
stačí pouze malý lok.
Prostě samé chutě
a Ona čeká,
čeká,
Ona, z níž dávno mohl bych být cvok.
Čeká dále.
Že snad oslovím Jí: Zvu Tě!
Snad aby mi ihned dala vale.
Že abych si před ní snad i klekl.
Ale pravdu,
tak pravdu abych řekl:
Poslední dobou,
vlastně ani nemám rád moc tyhle akce.
ke konci mi text vyznívá tak nějak do ztracena, což je škoda, začátek je slibnej...
22.07.2013 19:28:39 | Robin Marnolli