Pomíjivá

Běháš po mém těle svými prsty

jako po klavíru

a stejně něžně na mě hraješ

podle srdečního metronomu

jako bílé klapky jsou mé ruce a nohy

krása jejich Tě dusí

mé oči jako černé klapky provokují

a bodají Tě do srdce

A klavír hrajer dál

máš mě pevně v rukou

né však omotanou

uteču Ti kdy se mi zlíbí

ale ne teď, teď ještě ne chlapečku

užívej si té melodie, kterou na mě hraješ

můžeš mě líbat a tančit se mnou

necítím nic, já Tě vedu,

jsem tak trochu mrcha

řeknu Ti to rovnou

ne nebudeš mě vlastnit ani chvíli

jsem jen svá a líbí se mi provokovat

jen hraj dál, možná Ti dám naději

ne nedám, nejsem k tomu zrozená

jsem vše co jsi kdy chtěl

a i když jsem Tvá milenka a teď jsem živa,

tak nejsem žena, jsem Tvá sláva a moc,

jsem pomíjivá.