Jsi...

Jsi větrem, který jemně hladí rudozlaté listy,
korunou podzimu z majestátním hávu.
Jsi mladý pramen, co svěží a čistý
do moře, blázen, vylévá svou slávu.

Jsi plamen v nekonečném tanci-
přítele zahřeješ, srdce mé spálíš.
Jsi podlý vrah, co nedá druhou šanci.
Blízkost mě bolí a zmírám, když se vzdálíš.

Jsi přelétavý jako motýl v máji
a jasná věc mne rmoutí-
že nežijem ve staré báji-
mé srdce zahodíš co cetku z pouti.

Však dám ti jej, mi to nevadí-
kus ledu ho dobře nahradi...