Dotek duše

Vynořil ses z hlubin mé úzkosti
a já se s tebou na okamžik dotkla
hladiny vzdáleného světa,
zrovna když jsem stála
před temnou propastí.

Vdechl jsi mi naději na život,
který se ze mne pomalu vytrácel
jako stín pod tíhou světla
v malé intimní místnosti.

Promluvil jsi ke mně zbaven svého ega
a otevřel jsi přede mnou knihu svého života
čtu si v ní tak lehce
ta slova jsou náš příběh, jsou trnitou cestou
a hřeje mě to u srdce,
když tvá duše proplouvá tou mou.

Zdá se to být příliš děsivé
než aby to mohlo být pravdivé
jako nahlédnutí do nejtajnějších snů
je to jako dívat se do zrcadla
ale možná je to jediný způsob
jak zůstat naživu, jak zjistit co je pravda
a neutopit se v prázdnotě divných dnů.