(tvoje) zvláštní hra

Jako chodit ve snu, vím, co jsem měl vědět předtím
Znám cestu ze všeho, v čem jsem se ztrácel
Vidím světlo na konci tunelu, minulostí si cestu k cíli dláždím
Když tě vidím, tak už bych se nerad někdy vracel.

Nepatřím sem, musím se hnout, utéct do dalšího života
Překážky vítám, vlastní krk není příliš velká cena
I kdyby po mě nemělo světu zbýt nic, ani šlápota
V cíli, na začátku i vprostřed, za vším bývá žena.

Žena osudu, mrška pošťouchne, tu a tam
Osudová žena, královna všech krásných dam
Femme fatale, děvka osudu, podob má tisíce
Žena osudu, baletka ve svitu měsíce

Hra osudu, nebo tvoje taškařice
Nevím, vyvázl jsem, už nikdy více.
Zvláštní hra, kterou se ráda bavíš
Viděl jsem tě prohrát, to dobře víš.

Házíš vinou, splínem a smutkem do všech stran
Rozhazuješ sítě, chytáš další smutné srdce
Kolem kroužíš, jako kolem mršiny krouží hejno vran
Chytáš další smutné srdce, tvůj či ďáblův plán?