Padám..

Padám.
Níž a níž.
Pořád dokola.
Opakuju se.
Ale nemůžu dopadnout.
Nevím proč.
Je to zlé nebo dobré?
Nořím se do tmy čím dál víc.
Ale nic s tím nezmůžu.
Možná je to Tebou a tím vším kolem.
Jsem vítr co si hraje s tvýmy vlasy.
Voda co piješ.
Cukr ve tvé kávě a sůl v tvých očích když brečíš.
Vůně kterou cítíš.
Nejsem nic.
Nerozumíš mi.
Nerozumím ti.
Stále padám.
Sama.
Kde jsi?
Nahoře?
Dole?
Chci za tebou.
Prosím.
Odprostit se pryč.
Kamkoliv, kde budeš ty.
Zmizet ve tvých slovech, ve tvé tváři, ve tvém úsměvu i v tvých slzách.
Zmizet ve tvém obětí, cítit tvé teplé ruce na svých.
Být tvojí slzou, tvým smíchem , tvýma očima, tvojí vůní.
Cítit teplo tvého těla, doteky tvojí ruky, tvých rtů.
Chci být tvojí snídaní do postele, kterou máš tak rád.
Držet tě pevně, vnímat tě v sobě, cítit to, cítit tebe.
Cítit tvoje rty na mém krku, tvoje krátké vousky štípající mě do tváře když mi dáváš pusu.
Poslouchat tvůj dech jak se ztrácí v tom mém.
Koukat na televizi ve tvém obětí a usínat v bezpečí.
Chytat tě za ruku uprostřed chodníku.
Povídat ti moje myšlenky, a poslouchat ty tvé.
Hladit tě.
Smát se s tebou.
Brečet pro tebe.
Kde jsi?
Nevidím tě.
Necítím tvojí vůni.
Necítím tvé rty ani tvůj dech.
Necítím nic.
Jen led na svém srdci a slzy ve svých očích.
Nejsi tu.
Nikdo tu není.
Jenom já.
Stále sama.
Ztracená v temnotě.
Volám tě.