LÁSKY ČAS?

Byl pozdní večer, dušičkový Listopad.
Nikdy není dost pozdě... i když.
Měla bych už asi spát, anebo žehlit,
Ale myslím jenom na to, co jak v lepší
Změnit.
Není to zas až tak dávno...
Člověk s každým výročím v sobě něco
Překročí.
Inspirujete mne k tomu, když už jsme
Tak dlouho spolu, abych řekla něco Víc.
A mazat med jen na krajíc chleba s máslem,
Jak Vy taky rád.
Když budete zase chtít, udělám ho pro Vás
Ještě sto a jedenkrát.
Ale nechci být jen suchá vata, nejsem z cukru,
Ani svatá...
Stačilo by více chtít společný čas trochu ctít.
Nejen krátce před a potom, není všechno
Jenom o tom...
A že máme vlastní světy, mnoho němých slov
A vět. Teď není co závidět.

Je to snad jen planý sen? Uléhat a vstávat
Z jedné postele, a přemýšlet o tom nejen v kostele...
Proč je každý v jiném pokoji a že ten druhý mu
Za to nestojí, aby byl chápán ve svém postoji...
Vynuceném pocitem, že i to málo je nám ukradené,
Ani ne tak obrazně, jako byť plíživě, přece jen výrazně.

Narušovat starý řád, bourat zkamenělý hrad...
Více mluvit, ne tak hrát, povrchně se nechat hřát.
Možná méně odmítat.
Virtuální realita... i-fon, u-fon, i-pod, i-nad,
Po fotbálku je tu chlad.
Sytost střídá vlčí hlad. Hlad po něčem, co je blízko.
Život bývá semtam sladký, nabízí nám svoje místo...
Vedle Vás a nejlíp spolu.
Trocha vášně, upřímnost... vážně. A pusa od Vás
K tomu, co nahradí i tu nejsladší kolu.


Vaše dvorní Svačinářka 11/2013