Růžové mraky
Růžové mraky
Anotace: Růžové mraky
kam jste se poděly?
Mé oči vás viděly,
a než se stačily pokochat,
vy už jste zmizely.
Jste až moc krásné
pro tento ošklivý svět,
nesete v sobě víc něhy,
než se dá snést.
Obmotáváte mi srdce
jako cukrová vata.
Má duše uvězněná,
aspoň na chvíli,
může dýchat,
může žít,
jako v tornádu
se vířít.
Ach, jak je ponuré,
když se z vás stávají
zpátky šedá oblaka.
Jsou to opravdová muka,
když si představím,
že vás zase
tak dlouho neuvidím.
Když si vás prohlížím,
nad láskou přemýšlím,
nad tím hloupým srdcem
a stejně pitomým mozkem.
Proč nemůžeme se
k sobě tisknout
stejně jako ty mraky?
Komentáře (3)
Komentujících (2)
Doporučit
Tisk
Báseň jistě nepsal profesionál, některé obraty jsou dojemně neobratné, chybí rytmus atd. Ale obsahově je zajímavá a některé známky svědčí o poctivé práci autorky s fantazií, byť nevědomé. Už název je výborný, má v sobě rozpor a zápletku. "Růžové" jako něco milého, příjemného a "mraky" jako něco negativního, mračí se, hrozí. Stejný rozpor a napětí vidíme i v textu: mraky jsou krásné, ale jejich něhy je příliš, nedá se unést. "Omotávají srdce" jako cukrová vata - fuj kdo by o to stál. Autorka, přestože měla v úmyslu napsat líbivou báseň s motivem růžové oblohy, píše nevědomky něco jiného, jako kdyby těm "mrakům" nevěřila a ke konci dokonce nadává "hloupé srdce, pitomý mozek". Jako kdyby příčina nelibosti tkvěla právě v těch opěvovaných mracích...
Autorka nevědomky zřejmě vystihla něco skutečného, co ji v duši svírá a vyjádřila to intuitivně účinnými obrazy. Zavadila nevědomky o skutečné téma a položila důležitou otázku. CO to je, ty divné, růžové obtížné mraky, které jsou tak žádoucí a přitom člověka omotají a dusí?
27.03.2019 21:25:40 | Karel Koryntka
Týýjo,tak takhle by bych to teda rozebrati nedovedla.Sympaticky rozebráno :)
27.03.2019 21:29:36 | ROSA ŽIVOTA ZRAKEM VNITŘNÍM OSVÍCENA
Líbezné...
27.03.2019 16:25:26 | ROSA ŽIVOTA ZRAKEM VNITŘNÍM OSVÍCENA