Propojeni

Ležím na louce
oči zavřené
a slunce mě hřeje na tváři.
Jen dýchám a splývám s okolním klidem...
Ptáci tlumeně zpívají v povzdálí v korunách stromů.

*hluboký nádech*

Letní vánek šumí v keřích
a někde blízko v trávě se rozčiluje cikáda.

*hluboký výdech*

Široko daleko není človíčka
jsou tu jen dvě těla
dvě duše...

Hladíš mě po vlasech
a tlukot tvého srdce se mi stává ukolébavkou.

Přemýšlím nad krásou tohoto okamžiku,
nad jeho pomíjivostí
a nad tím
že už nikdy nebudu šťastnější než právě teď
a tady...
s tebou
daleko od všech ostatních
uprostřed Louky ničeho.

A na vteřinu mě zaplaví trocha smutku...

Snad jako bys to vycítil
zapluješ prsty pod můj svetřík.

Harmonický dech se zrychluje.
Tep stoupá.
Cikáda i ptáci náhle utichnou.

Otevřu oči a pohlédnu hluboko do těch tvých
vidím v nich, že oba víme, co přijde...

*šibalský úsměv*

Zatáhneš mě něžně za vlasy
zakloníš mi hlavu
abys mě políbil.

A za okamžik už...
se naše těla propojí v jedno...