Nemůžu usnout!

Voláš mě domů, ale já to neslyším
Říkáš, že tvá slova musím slyšet, ale nerozumím jim
Na křídlech, která ani ptáky nenesou mi nadáváš
Křičíš, že vrátit se mám na místo, kde vrací se ti ozvěna do tváří
Bez prominutí se k ní otáčíš zády a přesto doufáš, že ti odpoví
Pod nohama máš zem, která se propadá, ale její chlad stále zamrazí
Nad hlavou ti kdosi kreslí světlem a ty se na to díváš ze tmy
Voláš mě domů, ale já to neslyším
Jsi postavena vedle samoty a díváš se jí přitom do očí
Něhou chceš pohladit své údy, které ti slzy nesladí
Mohla jsi stát na trávě, která bývá zelenější
Chceš pohladit své tváře, ale neumíš sáhnout tak hluboko
Svíce hořela, ale světlo z ní schovalo se do tvého stínu
Myšlenka, která se kolem tebe točila, sama sebou se dávila
Brzkého vstávání máš plné zuby a spánek včasný se nedostavil
Voláš mě domů, ale já to neslyším
Mluvíš jiným jazykem a mluvíš jinou řečí
Tahle tvá věta zní mi v hlavě každý den
To kvůli ní je usmívat se o tolik moc těžší