Dům na dně studny

 

94 oken

94 očí

ze zdí se na mě dívá

střídavě se otevírají

a zavírají

jako vzpomínky před odchodem

na věčnost

 

Býti básníkem

Kdyby se mě někdo zeptal

co je to poezie

řekl bych

to je život sám

sepsán do slov nejjemnějších

Kdyby se mě někdo zeptal

co je to báseň

odpověděl bych

to je převtělení básníka

ve verše

Kdyby se mě někdo zeptal

co je to láska

neodpověděl bych

srdce by se mi sevřelo

jako sevřou se rty

po kapce rosy

                                                                      Věnováno Jaroslavu Seifertovi

 

Když jsme se navečer loučili

u morového sloupu

ucítil jsem hluboko v krku

chuť hořkých mandlí

a za nic na světě

je nedokázal polknout

cítím tu jejich nepříjemnou chuť

pokaždé v tomto okamžiku

 

Nevím

co jsi cítila ty

když ses usmívala

a já se zatím připravoval

na samotu v prázdném bytě

                                                                                                                                                                                                              Brno inspirující