Podchod až na konec stromořadí

 

Dnes

Nebudu ani snídat

natož abych šel

někam do obchodu

a utrácel tam peníze za hlouposti

budu jen ležet

a ani mě nenapadne

abych vůbec vstával

Zrovna někdo zvoní

ale já nepůjdu otevřít

protože jsem si řekl

že začnu žít až zítra

Dnes

už to nemá cenu

 

 

Bez

Utrhl se mi knoflík u košile

smůla

zrovna ten poslední

jako naschvál

se zakutálel pod knihovnu

místo abych jej hledal

začetl jsem se do milostných románků

po babičce

a začal si představovat

život bez knoflíku

lásku bez košile

 

 

Co věcí a lidí

míjí tento svět

co řeknou si ve spěchu dní

a usmějí se na sebe

jen tak na půl ucha

 

Já taky utíkám vstříc

těmto zrychleným dnům

a ty mě míjíš

někde docela blízko

 

 

Muselo se s tebou něco stát

když se jiskry tvých očí

proměnily v popel

ale na to

aby znovu vzplanuly

asi příliš procitly vlhkem

 

 

Místo

aby ztrestali ďábla

postavili před kostel bezhlavého anděla

jako vizitku popravčího

který měl zrovna

špatný den

 

 

Netroufám si vyslovit

co vyčetl jsem z propletených čar

tvé dlaně

 

Osud v nich dávno

vyřkl svůj ortel

ale mé jméno

v něm chybí

 

 

Kolik náhod

muselo sejít se

u kulatého stolu

a dopřát nám

setkání našich duší

nebo snad v knize osudů

popletl řádky

nějaký roztržitý šprýmař

který nedomyslel

neopatrnost svého počínání

 

 

Společný osud

Čekáme na kočár

se zlatými koly

čekáme roky

čekáme i dny

kdy prší

jestli objeví se dříve

než na soumraku života

nepíše ani osud v dlani