Kdysi chtěla jsem být ne hledačem nejzazší pravdy,
jen letět s bílými oblaky za obzor dnů,
snad na jiné planety, kde láska a touhy nebolí...
postavit z lučního kvítí dům,
vykřesat z pazourku plamen,
aby až z hájů a vrcholků hor budeš se vracet,
poutníku osamělý,
našel jsi teplo, klid,
otevřel okno duše, vpustil dovnitř hvězdy,
sluneční svit,
věřil, že šťastným lze být,
pak spolu rozletět se s bílými oblaky...
Půvabné :) Opravdu krásná myšlenka
05.03.2023 21:12:52 | Narra
Pro muže poutníka nejlepším, co lze očekávat.*
Najít doma svoji lásku, klid
kov ve své hrudi zvonice
nechat směle znít.
Krásná, Helen*
05.03.2023 19:39:23 | šerý
Pěkné.
Poutníku milý,
zastav se na chvíli.
Zvěstuj lidem všem,
že i já sama jsem.
Poutníku osamělý,
i já na pouti jsem jsem,
můžeme spolu obeplout zem.
Poutníku v Modrém :-)
05.03.2023 14:55:37 | kozorožka
Děkuji za krásný komentář, a kéž se Ti v životě daří, kde si přeješ nejvíce :-)
Děkuji :-)
05.03.2023 17:06:12 | Helen Mum
milá bárko Siderická-co prosím Tě chceš-vždyť dům Tvé duše již vystaven z lučního kvítí..a po nocích na něm jistě ještě melouchaří Tvé hvězdy** ST*
05.03.2023 12:51:56 | Frr
Jiříku, směji se u Tvého komentáře, je milý a krásný, moc Ti děkuji! :-))
05.03.2023 14:20:27 | Helen Mum