Uvěřit...
Uvěřit...
Některé dny ztrácejí své zářivé barvy,
a purpurové sféry
ani spadané hvězdy
se nedají rozpoznat,
jejich zbylý třpyt už nikomu nepatří_
Chybí mi vůně květin,
vzpomínáš?
Je to tak dávno, setkání mimo vymezení,
kdy najednou vše rozpuká,
dobré i zlé,
živorodé...
.
.
Zpoza času do prostoru, potajmu,
prosmýklo ticho jako když teče vesmír,
když jsme sami, chceme být sami,
když se mýlíme...
Mám strach, o nás,
otisky snů,
co nestihl smýt noční déšť,
a nesnažím se předstírat,
nasáklých sladkostmi...
Na mžik chci znovu uvěřit
Komentáře (20)
Komentujících (11)
Doporučit
Tisk
Milá Narruško, jsi tak laskavá... to já děkuji Tobě :-)) moc jsi mě potěšila, mám radost, děkuji Ti...
01.12.2023 18:55:21 | Helen Mum
... dnes jsem si k Tobě přišla dušinku přihřát :) ... na mžik znovu uvěřit.. díky Ti, pomohlo :)* jsou kouzelnice slov
28.11.2023 20:44:01 | narra peregrini
Zpoza času je kousek ke smutku i radosti, a človíček u-bozáček bývá občas ztracen.
23.04.2023 13:52:47 | Vivien
Jemné a křehké... Ach ano ... alespoň na mžik.. i s tím si člověk vystačí...
23.04.2023 10:37:52 | Narra
Stesk po vyprchaném a touha po pozornosti. V koutech bytu nasypáno temná šeď stejnostejna. Snad teď měsícem lásky a svěžestí, byt vysmýčit a vytapetovat úsměvem*
No skepse přispěchá jako první. A naděje odchází až poslední. Tak...*
23.04.2023 02:41:06 | šerý