Čas na legraci...

Žiletka jede po vlhké kůži
a zanechává hebkou stopu.
Vůně pěny se mísí s párou
vznášející se
nad vrchovatou vanou.
Svíčky svíčkují,
horká voda mne rozmáčí, jak sušenku.
Kapky imitují rosu,
do tváře přidávají rumělku.

Žiletka už je hotova a ptá se po další štaci.

Dílo se povedlo
a teď je čas na legraci
na matraci...
na pořádnou penetraci,
všech nervových spojů agitaci...

Ve tvých rukou,
za zvuku zvonků a potu tvého čela
oba a spolu
obnažíme navzájem svá těla,
vystřelíme z děla...
...rozpáleni do běla.

To přeci ta střela chtěla,
ta z Amorovy kuše,
co skrze ránu v srdcích
nahé spojila naše duše....

Šťastná,
mohu se i jen kochat
a můj obdiv je nekonečný.

ach, jak jsi krásný,
blaho mého nitra.

Chci tě jen líbat,
do očí tvých se dívat...
a to TEĎ...i v teď, co slibuje nám zítra...