Intarzie

Má klenotničko
vzácná omšelá
do víčka
vehladil Ti řezbář
prosvětlené vlisy

/ach, kdybych jenom uměla
poskládat všechna naše kým jsi
za veškeré pokolení,
břitké
i hebké
odvěké vjemy,
nedotknutá kdysi/

Tvoření světa
šestidenní
jak do ořechu
perleťové jmění,

/stmelím tu směsici
ať se čerti žení!/

když Jsi,
sedmého dne
já do Tebe se vtiskám

jsem uvnitř
poťouchle si
pískám
čirou verzi Smění,

za nic Tě nevyměním