Vytvořím (s)nový svět,
myšlenka stane se, stavebním kamenem,
a já pak na moment
stanu se čekáním na tebe,
Bohatý je svět
se zavřenýma očima,
schoulím ti hlavu do klína,
v naději že nezmizíš dřív,
než noc probudí se v den.
Je jako sen, ten pocit štěstí,
jež nad ránem - mění se v nebezpečí,
nad každým dnem - a bdělé tělo křehčí
již nelétá nad obzorem.
Sen všechen život vměstná do kouzla maloměsta,
a tělo bez obrysu, rozplyne se nocí,
kde vidí všechny krásy noční...
....a náhle zvoní budík....