Ahoj, mé jméno je rakovina.
Ahoj, mé jméno je rakovina.
Anotace: Nespokojenost s lidskou společností.
Ahoj, mé jméno je rakovina.
Vaše pokřivená mysl je má domovina.
Zvrácená mysl.
Jsem všude tam, kde úsměv zkysl.
Do Vašich příbytků se vloupu,
v krvi všech vinných se koupu.
Někdy Vás budu krásně ignorovat, abych se mohla projevit plnou silou.
Překvapím Vás kýlou
či nádorem zhoubným,
pohlavní nemocí nakazím Vaše chlouby.
Potom pak přijde pokání,
prosení, modlení, na kolena klekání.
Až se proměníte v páchnoucí leklou rybu,
kdo se bude ptát: "Kde jsem udělal chybu?"
Vaše pokřivená mysl je má domovina.
Zvrácená mysl.
Jsem všude tam, kde úsměv zkysl.
Do Vašich příbytků se vloupu,
v krvi všech vinných se koupu.
Někdy Vás budu krásně ignorovat, abych se mohla projevit plnou silou.
Překvapím Vás kýlou
či nádorem zhoubným,
pohlavní nemocí nakazím Vaše chlouby.
Potom pak přijde pokání,
prosení, modlení, na kolena klekání.
Až se proměníte v páchnoucí leklou rybu,
kdo se bude ptát: "Kde jsem udělal chybu?"
Komentáře (2)
Komentujících (2)
Doporučit
TiskKomentáře
Tedy nejsem žádný kritik, protože vím, že každý má svůj styl psaní, ale tohle je dle mého názoru nesmysl. Moje babička umřela na rakovinu a to se celý život usmívala i přes to, že jí spousta lidí házelo klacky pod nohy. Všem vždy pomáhala bez ohledu na to, jak se k ní chovali, nikdy neřekla ne. Vždy se mohla přetrhnout jen proto, aby všichni byli šťastní a i přes to všechno se usmívala do posledního dechu. I když bylo vidět, že jí není nejlépe, že je nemocná, tak stále měla úsměv na tváři. Promiň, v žádném případě nechci odsuzovat, ale zdá se mi to prostě jen jako nesmysl.
10.03.2014 21:12:22 | Therentia