JEN TAK Z HLAVY NAHRUBO

SNĚHURKA A SEDM TRAKTORISTŮ NEVELKÉHO VZRŮSTU

VYPRAVĚČ: V nevelkém hradě pod hůrkou
                        Žije zlá královna s překrásnou Sněhurkou
                        Denně se macecha ptávala zrcadla
                        Zda je dost krásná, zda líčka ji nezvadla
                        Zrcadlo mlčí, pak promluví kratičko
                        Dcerka je krásnější ty stará drštičko

MACECHA: Kterak jen získati nazpátek titul „Miss“
                     Protivná Sněhurka, dotěrná jako hmyz
 
VYPRAVĚČ: Jedová myšlenka jako had zasyčí
                       Zavolej hajného, ten už s ní zacvičí

MACECHA: No jasně, kdo jiný než hajný Javůrek
                      Zrobí ji do krku nožíkem otvůrek
                      Tělo to zakopej hluboko do země
                      Nejhezčí z okolí potom ať je ze mě
 
SNĚHURKA: Nač jsi mi kráso má, krátký jsi živote
                       Skončit mám podřízlá v hrobečku za plotem
 
VYPRAVĚČ: Hajný však nezrobil nožíkem otvůrek
                       Ještě dal Sněhurce na cestu brambůrek
                       Je v nitru zjitřelém dost plaché povahy
                       A k vraždě nenašel potřebné odvahy
 
HAJNÝ: Nemohu zmařiti tvé mladé žití
               Přišly by výčitky, drogy a pití
               Kterým bych zaháněl vtíravé myšlenky
               V konečném efektu zemřel bych u sklenky
Pustím tě raději, budu mít čistý štít
               Ještě ti ukážu, kudy že musíš jít
               Vesnička maličká je tímto směrem
               Živ se tam poctivě, např. papíru sběrem
 
VYPRAVĚČ: Dlouho šla Sněhurka lesem a úvozem,
                       Až přišla k vozovce s přehustým provozem
                       Za chvíli bude tu asi ta víska
                       Přidala do kroku, radostně píská
                       Když větřík odvanul poslední notu
                       Hle první stavení a k jeho plotu
                       Dorazí Sněhurka znavena
                       Na čele krůpěje, potem je zbrocena
                       Okénko vymáčkne, zkušenost z lapáku
                       Pomocí různých pák a také hasáku
                       Okna rám přeskočí a už je ve spíži
                       Okolí zkoumaje zrakem svým ostřížím
                       Ve chvíli slupne zásoby v almaře
                       Mastnota kape ji na bradu, na tváře
                       Vždyť je to trestný čin a navíc vědomý
                       Tu se však probudí lepší část svědomí
 
SVĚDOMÍ: Ach holka nešťastná, děláš jen kraviny
                    Vykrádáš baráky, ostudo rodiny
                    Rychle se polepši, naprav svou chybičku
                    Vylepši profil kádrový a pokliď světničku
 
VYPRAVĚČ: Koštětem zametla světničku s veselím
                       A pak se natáhla přes sedm postelí
                       V mžiku ji strážce snů políbil na čelo
                       Komu by usnouti se poté nechtělo
                       V tu chvíli traktoristé z krčmy se vraceli
                       Opilí zpívali, u plotu zvraceli

VYPRAVĚČ: Sněhurku nalezli svléknutou v posteli
                        Hned u nich stoupnulo nejenom veselí
 
OPILÍ TRAKTORISTÉ: Koukněme na holku, jak se tu válí
                                        Oplzle koukali, hloupě se smáli
                                        S tebou si dáme říct, co se nás týče
                                        Hrnou se k posteli zmámeni chtíčem
                                        Ale tak chlapi, nechejte svazačku
                                        K práci ji užijme, dejme ji sekačku
                                        V zahradě vyrůstá travička hustá
                                        A jsou tam zákoutí, nevlídná, pustá
                                        Hubený jak za groš kudla
                                        Dává návrh  Bedřich Šmudla
 
VYPRAVĚČ: Mezitím macecha oživí zrcadlo
                        Zda je už nejhezčí, ptát se ji napadlo
                        Co oko zře, to uvěřit odmítá
                        Sněhurka živá je, nikoli zabitá
                        A také macechu přespříliš netěší
                        Jaké si dívenka nalezla přístřeší
 
MACECHA: Oblétá ji sedm chlapů
                      Dobře je jí, to já chápu
                      Zbavit se jí je dost nutné
                      Hajný zklamal, což je smutné
 
VYPRAVĚČ: Macecha se v jedech vyzná
                        Odbornice skvělá
                        Otrávená jabka blizna
                        Vyjme život z těla
                        Přestrojena za stařenku
                        Do košíku jabko schová
Ze zámku je v mžiku venku
Promění v čin svoje slova

OPĚT U TRAKTORISTŮ: Jedeme Sněhurko orati na pole
                                    V poledne ať oběd stojí už na stole
                                    A vař nám dobře, ne žádné šlichty
                                    Děláme denně náročné šichty
 
VYPRAVĚČ: Macecha dorazí po jejich odchodu
                         A hned se věnuje s jablky obchodu
 
MACECHA: Kupujte jablíčka, červená, šťavnatá
                        Valte sem peníze, chci býti bohatá
                        Prodám vám recepty dělané z jablíček
                        Radí jak dostati barvičku do líček
 
VYPRAVĚČ: Reklamní slogany lahodí uchu
                        Dívka jich dopřeje též svému sluchu
                        Vyběhne z chaloupky koupiti jablka
                        Prý sobě na líce, Prófovi na vlka
 
SNĚHURKA: Babičko prosím si jablíček várku
                          Dejte, co zbylo Vám, tady mám kárku
 
MACECHA: Pramálo jablíček mi v koši zbylo
                        Zvážím je, dělá to přibližně kilo
                        Chceš-li však, mám tady i něco pod rukou
                        Jablíčko z dovozu s půlroční zárukou
                        Po jednom kousnutí kouzelné účinky
                        Nemusíš mysleti poté ni na šminky

VYPRAVĚČ: Travičské jablko barvami hrající
                         Připadá Sněhurce normálně zrající
                         Porušený barvocit,  má oční vadu
Nedá jí poznati chystanou zradu
                        Chutně se zakousne, obličej zmodrá
                        Jak se zdá reneta není moc dobrá
                        Najednou děvče po dechu lape
                        Život jí z těla odchází kvapem
 
MACECHA: Smrt tvoje Sněhurko je pro mě vzpruha
                       Lest se mi zdařila ležíš tu tuhá
 
VYPRAVĚČ: Pět hodin nato vrací se chlapi
                        Znaveni oráním, hlad je už trápí
 
TRAKTORISTÉ: Co asi vařila Sněhurka k obědu?
                             Dal bych si brambory a dušenou lebedu
                             Ty teda Prófo seš ale bejk
                             Já bych dal hranolky a krvavý stejk
                             Chlazenou dvanáctku a knedlo, vepřo, zelo
                             Že bych byl přežraný, by mě nemrzelo
                             Mně může připravit zas čápy s mákem
                             A mně by bodly nudle se šumákem
 
VYPRAVĚČ: Jdouc, najdou Sněhurku zhroucenou v zahradě
                        Zmodralý obličej a pěna na bradě
                        Oči jdou z důlků a svalstvo v křeči
                        I tvrdí chlapi najednou brečí
 
TRAKTORISTÉ: Nechme si zajít chuť v dobrých jídlech
                             Ta těžko uvaří, má ji jak vidle
 
ŠMUDLA: Mám teda názor takový o tym
                  Někdo ji zabil a to je zločin
                  Víš Prófo toto by mělo se hlásit

PRÓFA: Víš, co tě nepálí nemá se hasit
               Už takto svedeme se zákonem bitvu
               To když lékař neprovede úřední pitvu
               Prohlédněme pořádně radši místo činu
               Určitě nám napoví něco o zločinu
               Vidíte to chlapi, je tu spousta stop
               Mě zaujal ovšem otisk těchto bot
               Podle toho jak je bota v blátě otištěna
               Řekl bych, že původcem bude nejspíš žena
               Nebudeme zbytečně plašit policii
               Vražedkyni vypátráme, v rukou už mít chci ji
               Potrápím ji, potýrám, roztrhnu jak zmiji
 
REJPAL: Tělo zatím uložíme do rodinného hrobu
                Ať tam v klidu spočine po určitou dobu
                To než-li si ověříme, co tuší duše každá
                Komu vlastně posloužila ta brutální vražda
 
PRÓFA: Teď na počest Sněhurky vystrojíme jářku
               Pohřební to hostinu, už vidím tu spářku
               Tato událost se, myslím též vyšších míst týká
               Proto pozvem známého z ÚV tajemníka
 
ŠMUDLA: Jak by měla probíhati taková to tryzna
                  Já to ještě nezažil, houby se v tom vyznám
 
VYPRAVĚČ: Na pohřební hostině jídla, pití dosti
                       A početné zastoupení měli tu i hosti
                       A když byla hostina již v plném proudu
                       Napadlo tajemníka, starýho to troubu
 
TAJEMNÍK: Podívám se na Sněhurku ještě naposledy
                     Půjdu ale radši sám, kašlu na noshledy

VYPRAVĚČ: Dusná, ztuchlá atmosféra v rodinné hrobce
                       Dokáže ovlivnit i některé sobce
                       Spatřiv tělo v záři svíce, celé jako z vosku
                       Náhle zlíbal její líce přehršlí to bosků
 
TAJEMNÍK: Ach má milá paní, i ve smrti krásná
                      Neznal jsem Vás ani a Vy zčistajasna 
                      Odešla jste do míst, odkud není návrat
                      Já řeč k Vám chtěl pronýst,
                      Až mám z toho závrať
                      To, že bych Vás nosil na svých silných pažích
                      Poté bych Vás složil na zelený pažit
                      K Vašim nohám snesl třeba modré z nebe
                      Hýčkal bych Vás stále, více než-li sebe
 
VYPRAVĚČ: Krásný smysl těchto slov pronik do záhrobí
                        Nikdo neměl tušení, co ta slova zrobí
                        Promluvila k duši, jenžto dlela v oblacích
                        Ta k tělu se navrátila, i když v jistých rozpacích
                        Děva oči otevřela, mozek z části poničen
 
SNĚHURKA: Vo čem se tu vlastně točí, nemám přehled o ničem
                        Proč tak náhle omdlela jsem? Aha už jsem doma
                        Kousek jabka zaskočil mi a pak přišlo kóma
                        Co však dělám v hrobce a pročpak ty svíce
                        V této tmavé kobce nechci dlíti více
 
VYPRAVĚČ: A pak náhle tajemníka zhlédla koutkem oka
 
SNĚHURKA: Co si mě tak prohlížíte, jak ňákýho cvoka?
 
TAJEMNÍK: Vždyť Vy ještě před chviličkou, tuhá jako kámen
             Ležela jste tamto v rakvi a byl s Vámi ámen

SNĚHURKA: Co to tady blábolíte, já zdravá jak řípa
                      Měla ležet ztuhle v truhle a úplně chcíplá?
                      Pojďme radši odtud pryč, vše tu na mě padá
                      Užívejme života, vždyť jsem ještě mladá
 
TAJEMNÍK: To jsem Vám chtěl nabídnout, buďte mojí ženou
                      Prožijeme společně krásnou dovolenou
                      Nedejte mi košem, srdce mé tak hoří
                      Zakoupím Vám luxus auto a vezmu Vás k moři

SNĚHURKA: Tak na to já kašlu, žít jak v zlaté kleci
                      Nemyslete nenalítnu na slaďoučký kecy
                      Já to vidím jasně, jakmile se vemem
                      Naděje má zhasne a vojna jak řemen
                      Vésti se mi bude jako bídné lůze
                      A Vy večer přijdete si ze stranické schůze
                      Pak abych jen uvařila, vyprala a šila
                      A když to na Vás přijde po vůli bych byla
 
TAJEMNÍK: Tak zde to je vidět, jen se dvořte slečně
                      Nelíbí se jí nic, brblat bude věčně
                      Vlastním vilu, auto a oddaného slouhu
                      Kterou tedy uspokojit ještě Vaší touhu
 
SNĚHURKA: A co moji chlapci, chci se starat o ně
                       Oni si to zaslouží, vždyť dřou jako koně
 
TAJEMNÍK: Očka svoje modrá pěkně tedy vykul
                     Brigáda soc. práce přiřknu já jim titul
                     A též nový domek vystavím jim klidně
                     Ať si žijou jako páni a to nijak bídně

SNĚHURKA: No teď si Vás vezmu, políbím Vás sladce
                         Za tu péči převelikou o mé zlaté chlapce
 
VYPRAVĚČ: Svatebního obřadu hodnotná to tečka
                        Bude prase, kořalka a samozřejmě bečka
                        Ženichovy úspory na hostinu prdly
                        Kořalka a pivo nyní, prolévá se hrdly
                        Tři dny spánku strávili pak kolem ohně spolem
                        Unaveni pěním písní a též alkoholem
                        Na macechu ptáte se mě, copak se s ní stalo?
                        Ta, když se to dozvěděla, řádně ji to vzalo
                        Rozštkala se, rozplakala přehořkým se brekem
                        Přes srdce to nepřenesla a to jí puklo vztekem


MODLITBA
Anděli můj strážný
vždy při mně stůj,
v hodině pravdy,
ale i bolesti,
když zapomenu
být sám sebou....

VYZNÁNÍ KAČENCE
Jsi vzácná květina,
kterou jsem našel, koupající se
v ranní rose...
Tak vzácná,
že dech můj zastavil se na malou chvíli,
tento okamžik trval snad celou věčnost…
Pocítil jsem sílu tohoto okamžiku hluboko v duši…

STRÁŽCE
Zlé síly jsem vyprovodil na okraj propasti „šílené dimenze“…
Odemkl klíčem, pootevřel dveře zlehounka,
aby jemný vánek odvál všechnu zlobu z mého srdce…
Teď tu stojím čistý jako křišťál,
Přichystán přijímat tvou božskou lásku moje milovaná…

LOUČENÍ
Odjíždíš a mně se chce křičet „Ještě ne“.
Smutný okamžik…
Však doufám, že ne naposled vidím tvé krásné oči,
úsměv na tváři, že ne naposled slyším laskavý smích a slova, 
která  potěší... 
                            
PRVNÍ LÁSKA
Stojím na okraji útesu,
přede mnou zapadá slunce…
Z vody se vynoří krásna panna
a kyne rukou svou,
lákajíce mě k sobě do vln…
V němém úžasu odkládám oděv
a vstupuji do chladných vod…
V okamžiku splynutí prožíváme
slastný pocit štěstí a čisté lásky...

PÍSEŇ ZHÝRALÉHO JINOCHA
Ve dne jsem doktor Jakyll
A v noci mistr Hyde
projel jsem celý Čechy,
teď mířím na západ.
Ve dne su hodné člověk,
které má všechny rád,
v noci se měním v hajzla,
co by chtěl děti žrát,
oči se barví krví,
po tváři teče pot,
nebudu asi prvý,
co je mu tohle vhod.
Zůstaňte prosím se mnou,
společnost tu mám rád,
já náturu chci mít jemnou,
nechci bejt slizké had.     

POUSTEVNÍK
Sám přemýšlím o životě,
O jeho krásných, ale i stinných stránkách…
Srdce bije na poplach v rytmu kastanět…
Myslí prochází obrazy každodennosti…
Uprostřed civilizace je opravdu těžké být poustevníkem... 

VODOPÁD
Řekla jsi mi tichá slůvka lásky…
Jejich vodopád omyl moje srdce…
Cítím tvoji čistou lásku…
Možná to je jen krásný sen… 

TITANIC
Uviděl jsem tě na horní palubě,
třímajíce sklenici zlatavého moku ve svých spanilých prstech…
Zatímco já na dolní palubě pro méně majetné
dojídám párek s hořčicí…
Marně přemítám o chvílích ve tvé blízkosti,
nevědouce, že příští okamžik nás spojí v chladných vlnách… 
                                                                          
ESPAŇA
Ve vzduchu je cítit slaná chuť moře…
Znuděně se procházíš po břehu
a necháváš si své štíhlé nohy omývat vlnami…
zadeček se houpe v rytmu pomalé chůze
a já sním o společně stráveném večeru,
kdy při svitu svíček, při romantické večeři,
spatřím kouzelný úsměv na tvé krásné tváři… 
                                                                          
PRÁZDNOTA
Nápad? Kdeže,
jen vymetená komůrka mého mozku
se ozývá prázdnotou…
Klepání… Račte dál!
Jiskřička zableskne…
Nakonec podniknu výpravu
za obzor všedních zážitků 

KOLOBĚH
Žil jsem tisíc životů…
Každý byl nádherný…
Jsem opět dítětem,
dívám se za obzor,
zda vyjde opět slunce… 
                                      
I lived one thousand Lives…
All were beautiful…
I am a baby again,
I look behind the horizon,
if the Sunrise will be… 

JEN CHVILKU POUHOU
Proletěl jsem tisíc světelných let,
abych tě našel lásko…
Vydal jsem se hledat Svatý grál,
ale teď už vím,
že je to jen chiméra,
za kterou se ženou nevědoucí…
Snad tady najdu,co hledám,
jinak by moje pouť postrádala smysl…
Modrá barva při západu slunce
připomíná tvůj hluboký pohled plný pochopení…
Však chvilku pouhou je mi dovoleno zůstat… 
                                                                           I traveled over thousand light years,
I´d like to find of the Love…
I have went to find the cup of Jesus – Christ,
but I know now, that is an illusion,
people are going that direction,
they don´t know it doesn´t exist…
I hope, I´m going to  find it here,
because the direction of my Travel has had point…
The sun is following to the sea and its blue colour
means for me your look, full of the Love
but I can stay here just one moment… 
                                                               
LÁSKY MUKA
Srdce bije na poplach ve splašeném tempu…
Objekt mé nekonečné touhy je v nedohlednu
a já se trápím steskem po jejím hřejivém objetí...
Vyklízím pole a odcházím zase o dům dál...

NEVIDÍM TO NIJAK ŠPATNĚ
Obličej opláchnu studenou vodou,
abych smyl šedý závoj prohýřené noci…
Podívám se do zrcadla na svůj obličej,
vrásky pod očima – hluboké brázdy nočních mejdanů…
Popelavá pokožka, pnoucí se na lícních kostech,
připomíná stoletý pergamen…
Horký proud vody dopadá s pleskotem na nahé tělo…
Mysl pookřívá…
Na obzoru vědomí vychází slunce POZITIVNA…
Dá se říct, že to nevidím nijak špatně… 
                                                                
CESTOVNÍ HOREČKA
Sakra – podívám se na teploměr – 13°C,
klepu se zimou
a těším se na cestu za sluncem a opálenýma holkama…
Do novin balím rybu od Vánoc,
snad se mi cestou nezkazí,
jinak bych pošel hlady…
Zkouším si naučené fráze:
„Buenos diaz, Astala vista baby, Maňána…“
No jo, to zase bude pěkná zkušenost… 
                                                                   
CHTÍT
Chtít mít míň, než mám víc, by bylo úplně postačující…                
                                                                          
KOMPLIMENT
Slečno, už Vám někdo řekl,
že máte každé oko jiné…?
Ne? Opravdu to tak je…
Jedno máte hezčí než druhé...                       

ŠÍLENĚ SMUTNÁ PRINCEZNA
Sedíš vedle mě a z očí ti tečou slzy…
Nevím, jak tě rozveselit,
abych viděl tvůj krásný úsměv…
Udělám grimasu…
Usměješ se a nakonec se rozřehtáš na celé kolo...                            
                                                                           
LÁSKA NA PRVNÍ POHLED
Spatřil jsem tě, jak si pěkně hovíš v trávě
a promítáš si v duchu své nekonečné představy…
Srdcem mi projel blesk štěstí
a nevyslovitelné touhy
tě popadnout do náruče
a hřát tě jako malé ptáče, vypadnuvší z hnízda…
V duši mi plápolá oheň vášně…
hladit tě a bez zábran se s tebou milovat,
až do vyčerpání našich sil…
Chtěl bych tě utrhnout jak květinu…
jen strach mám, abys mi neuvadla…

TĚLO JAKO NÁSTROJ
Hudebníci ladí své nástroje,
předvádějíce své hudební kreace
v nekonečném toku tónů,
linoucích se hudebním sálem…
Stojím tu a ladím své tělo –
můj hudební nástroj,
vyluzující zvuky,
které pohladí churavějící duši...                                                       

KORIDA
Se zpoceným čelem
stojím v prachu
s rudou muletou v ruce
a v žilách se mi vaří krev…
Dav šílí…
Proti mně v dáli rozzuřený býk…
Vidím jeho bělmo podlité krví…
Ve zlomku sekundy sklání hlavu k útoku…
Střet je neodvratný…

MILIARDY SVĚTŮ
Snad tam někde jsou,
nad moji hlavou se jich třpytí milióny…
Se zatajeným dechem pozoruji padající hvězdu…
Že by si už konečně přišel někdo pokecat...?
                                                                      
BEZDOMOVEC
V očích vyprahlost pouště,
na tváři odevzdaný úsměv...
Přemítá nad smyslem života…
Na lavičce opodál
spočívá jeho celý majetek –
dvě igelitové tašky
Bezcílně bloumá sem a tam,
nevidouce východisko
ze své zoufalé situace…
Snad příští vlak
ho odveze k lepším zítřkům…
                                                 
INDIÁNKA
Potkal jsem ji při lovu bizonů…
Její ztepilá postava dominovala okolní krajině…
Dlouhá hříva vlasů,
padající v nekonečném množství
mohutných vodopádů,
lemovala krásnou tvář…
Usmála se a odběhla,
věnovat se svým radovánkám…

JSEM TO ZASE JÁ
Na cestě v prachu jsem našel sám sebe…
Všichni kolem prošli bez zjevného zájmu…
Shýbnu se
a pozdvihnu z prachu své zašlé Já…
Teď vím, že jsem se konečně našel…
                                                             
DAR ANEBO PROKLETÍ
Jen se tak prostě dívám lidem do duše,
vidím je takové, jací skutečně jsou,
prý je to dar od Boha...
Dívám se pod masky
na maškarním bále každodennosti,
sám nemajíce masku žádnou,
jsem naprostým cizincem...
lidé kolem se začínají bát,
že skončí jejich příjemná hra
a oni budou muset domů...

KRÁSA ŽENY
Dívám se na tebe v zrcadle všedních dnů…
Souměrné křivky tvé tváře
připomínají antické sochy…
Podívám se do tvé duše
a posbírám střípky štěstí…
slepím je a složím nádobu tvého pravého Já
a poté se plnými doušky napiji…

V PŘÍRODĚ
V korunách stromů šumí vítr,
zpívá píseň o létu…
Ležím na zádech v trávě,
oči upřené do nebe,
pod hlavou matičku Zemi
a naslouchám zpěvu ptáků…

OÁZA KLIDU
Sedím pod stromy
a společnost mi dělají
dvě postavy zahalené kápí…
Sedíme a vedeme tichý dialog beze slov…
Do zad nám praží slunce,
brouci si lezou v trávě,
ptáci zpívají,
a my tiše přemítáme o smyslu života…
Nevím, kdy se dobereme konce…
snad ani žádný neexistuje…
ale hlavně, že mám ve svém srdci svoji OÁZU KLIDU…            

MYŠLENKA
Myšlenka je rychlejší než světlo,
když rozsvítíš,
světlo je v mžiku tady,
pomyslíš-li si myšlenku
a nezachováš-li ji,
je v mžiku ta tam…

BLÁZEN
Blázen se vznáší na vlnách euforie ve světě fantazie,
nedbajíce světa reálného,
který se neustále točí kolem své osy rychlostí 29 km/h.
Neví, ba ani netuší,
že kdyby se jen na pouhou vteřinu zastavil,
smetl by vše ze svého povrchu…
to se bláznu nemůže stát,
neboť se stále vznáší na vlnách euforie
ve svém světě fantaskních představ a ideálů,
kde žádné gravitační zákony neplatí…
                                                              
ZLODĚJ
Víš, kdo je největší zloděj na světě,
který provede několik loupeží století najednou
a i když o tom všichni víme,
nebude nikdy stát před žádným soudem
a nebude nikdy potrestán?
Co?
Že je to nehorázná nespravedlnost?
Že tohle se přece nemůže stát?
Ale ono se tak děje každou vteřinu…
tím zlodějem je SMRT…
sebere všechno…auta,chaty,peníze….dokonce i život…
a nechá ti jen tvoji podstatu…
nakonec přijde SMÍŘENÍ…

OBYČEJNÝ LIDI
Všichni jsme obyčejní lidé
a přitom každý svým způsobem nenapodobitelný originál…
No jo, ale Já mám milión…
ale to Já taky…nápadů…
a když se setmí, tak je na nebi ani nemůžu spočítat,
co jich tu září,
a věř tomu, že se mi ani nevejdou do kufru,
ale zato jsou stále se mnou a nemusím mít strach,
že mi je někdo sebere…

EMOCE
Proč bych se měl stydět za své emoce?
Hlubokou lásku, náklonnost, radost, ale i chmury…
Nikomu jsem je nezcizil,
jsou podstatou mého Já…
Prodávám štěstí…
Kupte si slečno půl kila…Ne?
Nevadí...příští snad nezaváhá...

EXTÁZE
Chtěl bych tě provázet
až na vrchol extáze,
těla když jsou propletena,
Já – muž a Ty – žena,
v rozkoši splynuvše oba nazí,
chvíle přenádherná – oba jsme si drazí,
pak připijem si spolu na zdraví, 
čekajíce, co další chvilka připraví...                                                          

POLIBEK
Víš jak chutná polibek?
Je to slastné splynutí rtů
V trvalém objetí nekonečné extáze,
kdy v propasti ticha zazní šeptající mlasknutí…
 
ZAHRADA
Když jsem byl malý, přál jsem si mít velkou krásnou zahradu až vyrostu. Stále jsem ovšem dítětem a přesto už svou zahradu mám. není obehnána zdí, ani není oplocená, je do ní přístup pouze jednou vstupní brankou. Do zahrady se kdysi dostávali zlí lidé, zahrada zarostla a zpustla. Vyplenil jsem ji a vyčistil od harampádí…branku promazal, aby nevrzala a šla bez hluku a skřípění otevírat.
     Zlí lidé už nikdy branku nenajdou, nevstoupí do mé zahrady i když branka zůstává stále otevřena dokořán…jen „vyvolení“ najdou cestu…
     Všichni máme svoji zahradu s jedinou vstupní brankou…říká se jí duše a brankou jsme my sami.
     Ale často se stává, že na branku dáme masivní zámek a klíč od něho pro jistotu zahodíme, nebo strčíme hluboko do kapsy a zapomeneme na něj, takže se nakonec stane to, že do naší zahrady nemůže vůbec nikdo. Jsme sami se svými hračkami a není zde nikdo, kdo by si s námi hrál… Není vám někdy z toho smutno přátelé…?

ZHMOTNĚLÁ DEPRESE
Bloudím tmou,
duši mi sžírá nekonečná touha opustit tělo,
skoncovat se životem…
Co se to hýbe v křoví u příkopu?
Šok…obludně hustá, hnusná, černá deprese…
Rychle pryč, vždyť tohle přece nemůže být konec...
                                                    
OPILÁ ZOMBIE
Popíjím na hřbitově,
zahánějíce chmurné myšlenky…
První, druhá, třetí láhev vodky…
Co se tu děje mezi hroby?
Z hlíny se dere ruka…
druhá…hlava…vylézá zombie…
Paříme spolu až do kuropění…
                                                   
ŽIVOTNÍ ROLE
Lidi si pořád na něco hrají,
ale já si s nimi jenom pohrávám.
Život je vlastně jedna krásná velká hra…
Jen se nesmí proměnit na hru „kočky s myší“ nebo „kdo z koho“
Hrát si s bezstarostností…s dětskou upřímností…
nezapomenout být dítětem…necítit zlobu, hněv, zášť…
jen si tak prostě žít…
                                   
RYTMUS ŽIVOTA
Tančím ve víru vášní,
tělo se kývá do rytmu v přívalu tónů života…
Extáze prochází tělem, vlna za vlnou…
Tančím, svět se rozprostřel do pestrobarevných odstínů,
pohrávajících si s mými smysly…
Tančím a nechce se mi spát…
                                                
DRÁČEK Z DĚTSTVÍ
Jako malý chlapec jsem si na podzim pouštěl draka z papíru.
Vítr zafoukal, šňůra se napnula
a drak letěl vstříc nekonečnu…
Jednou mi drak uletěl,
vyrostl jsem v muže,
ale na ty krásné chvíle nezapomenu do smrti. 
                                                                        SAMOTA
Kolem mě spousta lidí…
vedou mezi sebou hovor.
Nerozumím řeči, kterou mluví…
A tak tu sedím sám,
společnost mi dělá jen malý psík,
který se schoulil u mých nohou…
Jeho duše je mi hodně blízká…
                                                  
POHLAZENÍ
Lehký elektrický výboj vyvolá moje ruka,
přejíždějící po tvé hebké kůži…
Spokojeně se protáhneš jako kočka
a poté si oba spočineme v náručí
smířeni se světem, který nás obklopuje,
vidouce jen jeho pozitivní stránku...
                                                          
ODPOUTANÝ PROMETHEUS
Má duše se vznáší v prostoru nekonečnosti,
je volná, volně dýchá.
Proč ji všichni chcete spoutat
Řetězy všednosti, zákazů a pravidel?!
Sami se tak připoutáváte,
lámajíce si křídla svobody a volnosti…
Ale po mně toto nechtějte,
to radši zvolím samotu… 
                                         
S HVĚZDAMI NAD HLAVOU
Krok za krokem se brouzdám travou sám…
vtom kamarád stín se přidal ke mně na mé cestě…
Stmívá se, vzduchem se mihnul pták
a na nebi se rozsvítily hvězdy…
Rozehřátá zem mě vábí do své náruče…
Jdu spát a hvězdy už zhasly...

CO JSEM VLASTNĚ ZAČ?
Jsem chlapec s duší dítěte,
pohrávám si s myšlenkou spasit tenhle svět.
Stojí však ještě o to?
A tak tu stojím sám na nádraží života
a čekám na další vlak do stanice NADĚJE,
v tom ke mně přistoupí krásná dívka
a pouštíme se do dlouhého hovoru
a tak dnes už nikam nejedu...

DOSTIHOVÝ KŮŇ
Jak dostihový kůň běžím,
překážka mine překážku,
bojím se jen,
abych na některé nezůstal viset.
Běžím, s klapkami na očích,
Nevidouce ty, kteří fandí z plných plic,
jen cestu před sebou plnou překážek…
                                                              
SMRT
Vkrádá se potichu a lehce
Studenou ruku vztáhne na tvé tělo
Člověku náhle umírat se nechce
A zůstat chvíli ještě by se chtělo
Poslední zrnko však vypadlo z hrdla
A smrti nadešel již čas
Tvář smělá najednou tu ztvrdla
A z očí vytratil se jas
Zbyla nám tu jenom prázdná schrána
Ten, co ji obýval, je na pravdě boží
Odešel bez bolesti a odešel zrána
teď tělo do hrobu se vloží...

TĚLO
Tělo je klecí mojí duše
Ta je jak šíp, když vystřelí se z kuše
Je tulák po hvězdách, co tisíc mil už ušel
Je zaznivší ticho z rozléhající se buše
To duše má je ve vesmírné kráse
A svobodná poté zas jen zdá se
Když opustí mé zchuravělé tělo
To zestárlo a do země už chtělo  

NESMRTELNOST DUŠE
Každý večer umíráš stonásobnou smrtí
A přece z žádné nemáš strach
Koloběh dní tvé tělo ohýbá a drtí
Tvé kosti pak přemění v prach
Však duše zůstává stále živá
Nad ní smrt nemá žádnou moc
A tu náhle píseň tklivá
Zpovzdálí přijde na pomoc
Potom zas světlo obklopí tě
A přejde snad jen tisíc let
Aby ses narodil jak dítě
Zas na jiný to svět

MASKY
Ač žena před tebou stane nahá
Tak jak ji Pán Bůh stvořil
Hned po masce sahá a do tajemna se noří
Tu plápolá v ní oheň, jindy je chladná, pak nasadí svatozář
Nedbej však toho, do duše pohleď a tam je její tvář
       
DELIRIUM
Delirium „břemen“
Na sebe si vemem
To, když opijem se životem