Upřeně k detailu

S kým že jsem to byl?
Celou noc, věčnost.
Za těch pár chvil
nad ránem sychravým.
Co bylo ve mně poutáno?
Nechce se odejít,
není kam, jen se skrýt.
Smutky tklivé
nechávají srdce bít.
Vzpomínám, vybavuju si.
Pohledy kolemjdoucích,
zraňují mé brnění.
Můj štít odvahy.
Chci jít.
Nechat za sebou obavy.
Vidím svůj svět,
čistý a krásný.
Čtu v myšlenkách,
pozemského života.
Je víc než země a obloha.
A večery stárnou.
Jsou jako dáma v letech.
Když ve svých květech,
touhu zkrášluje.
Trochu se stydím
a viním sám sebe.
Že tu bydlím
a že se mi vede.