Žena,děti a muž

Na hrnčířském kruhu
bledého měsíce
se točí tvé srdce
bezkrevné
vyčerpané
jako hudba z kaolinu
ponořená za deště
do syrového vápna zrození ...

Tvé děti pláčou
tím, jak chtějí
sevřít tvé rty,
rozepnuté
jako křídla motýla
vprostřed zimní zahrady
plné zvědavých očí housenek.

Tvé děti tě tolik chtějí zpátky
jen tvůj muž
stále přemýšlí
o žebříku
o schodech
o padáku,
kolikráte ti ostříhal křídla ?