Probuzení

V podobě svých nočních můr sám ve tmě bloudíš,
tak zavři oči, představ si, po čem tajně toužíš.
Doufáš, že přijde se světlem ten, kdo lidem pomáhá,
věřit bludu tomuto, je věř mi, zbytečná námaha.
Svět s nikým se nemazlí a ty teď pláčeš zbytečně,
těžké je najít si důvod, proč tvářit se statečně.

Už můžeš otevřít oči, cos viděl, vědět nikdo nemusí,
budou chtít Ti vzít sny, věř mi aspoň se o to pokusí.
Co zbylo z nich ochraňuj, jsou nyní podstatou Tvojí
a pamatuj si, že i ty největší rány časem se zhojí.
Slzy smutek neléčí, jen prohlubují další beznaděj,
jsou pouhým strachem z reality, zbytečně je nehledej.