Hádka

Dneska ráno po včerejší pitce,
došlo málem v mojí hlavě k bitce.
Vzpomínky se s představami hádali,
že prý žádné podněty jim nedali.

"Jo, a co večer, ta první láska, to nebylo nic?!
My jsme z toho byly úplně erotické." na to představy.

"Jděte do háje, první láska, vždyť byl pořád panic!
To my jsme zůstali úplně platonické." bránily se vzpomínky.

"No jo, vy vzpomínky, vy to máte jednoduché, vy prostě nějaké jste a hotovo.
Ale co my, představy?"

"Vy můžete bejt jenom příjemný, kdo by si představoval něco hnusnýho.
Dovedete si to vůbec představit, bejt špatná vzpomínka!"

"Hm, asi ne."

"Občas by bylo super kdyby měl sklerózu."

"To my jsme občas takové, že se samy za sebe stydíme. A hlavně za něj."

V tom jsem v duchu zařval: "Tak a teď toho mám dost,
představy, vy si myslíte že vás mám jen pro radost?!
Občas ne! A vy vzpomínky taky nejste bez vady,
ani verš nedokážete dát dohromady.

Ještě že mám svědomí, s tím se žije krásně,
hůl nade mnou nezlomí a píše krutopřísné

časy do knihy příchodů a odchodů v práci. Ach jo.