Meziprostorná

            

 

            z pootevřenejch zásuvek vyčuhujou použitý události

            jsou stejně omšelý a odžitý

            jako některý mý opuštěný texty

            trčej z nich rezavý sny a ohnutý slova

 

            ve tmě se těžko navazuje

            a ještě hůř vyhejbá

            škrábou - i potom

 

            zkusím to

            prostě jen polknu

            znovu

          

            vata z červencovejch půd

            snaží se tak podobat

            blejská se – nepatrnem

 podívej

           bůh

           zas napichuje tmy na prsty

           žár utahuje krov - až na hlas

           a v létech zvolna kamení dávná krev býků

 

            je tu tak prázdno

            skoro jako v lidech