Proglas

Největší problém
vlastně nakonec
spočíval v tom,
že mě nikdy
nikdo
v ničem
pořádně
neposlouchal

Co vlastně opravdu chci?
Jak vidím svět?
A jak vztahy?
A jak vztahy v něm?

Nemusejí se tím řídit
Jen mě vzít na vědomí
Jen trochu respektovat

Domov
Ženský
No, možná některý kámoši
(čest fuckin' výjimkám)

Anebo jindy právě naopak -
poslouchali dřív,
než jsem stihl začít
mluvit...

...a potom brali na vědomí
a respektovali
svoje smyšlenky

BA CO HŮŘ!

CIZÍ SMYŠLENKY!!!

A řídili se jimi...
Víc než srdcem...
Víc než mnou...

Fajn,
říkal jsem si,
naivní jako novorozeně,
budou asi třeba
pozorněji číst

Ale i tuhle naději
zvládla jedna kráska
rychle smést,
když po několika prvních
přečtených verších
bezelstně řekla:

"Tohle číst nebudu...
To přece nejsi vůbec ty..."

Hradec nad Moravicí
5. 7. 2014/17:48

Věnováno té, která tohle tak před devíti lety pronesla a o mé skutečné poznání už se ani nesnažila. Do jisté míry mi otevírala oči. Škoda, že je rozlepuju tak pomalu.