Prstů a slov malé hříčky...

MŮŽEM...

Prstem po mapě, tam nehrozí nám závratě...

Kreslit rukou do písku, na to nemusíš mít propisku...

Čmárat cosi na zádech... hádej, co... než dojde na nádech.

Ťukat prsty do stroje, jak divoké laso kovboje...

Psát něco do dlaně, při tom se tvářit záhadně.

A tužkou krásně na papír, jak psal dřív ženě kavalír.

Zlatým písmem do srdce rýt touhy v prošlé záruce.

Jednou, co je napsáno, už nemůže být smazáno.

To skryté v nás.

Navždy.

Můžem i tak všechno smazat...

Když budem chtít.

Anebo napsat.

Pomyslný dopis. Obálku s polibkem zalepit.

Na adresu neznámou doručit. A překvapit.

MŮŽEM
Si tak akorát..

Trochu snít...(?)