S pokorou.

To, že občas něco píšu,
Nečiní mne básníkem.

Že mám na věc vlastní názor,
Nedělá mě kritikem.

Že netrčím vždycky z davu,
Nedrží mě při zemi.

Možná, že v tom zdárně plavu,
Přitom lítám... zdá se mi.

Myslím srdcem, píšu hlavou,
Ruka je mým nástrojem.

Myšlenky si se mnou hrajou,
Víc než míň... však s nadhledem.
S náladou a jindy bez ní...

Archaismy, ty jdou stranou,
Učeným je neberem.

Stačí málo, jen se vyřvat,
Do světa i sobě vysmát,

Než si brečet do trika...
Lepší je se z toho vypsat,

Ať má co číst nebo strhat,
Kdo chce jak chce na tisíckrát.

I všeznalá kritika.

:)