Krásný den...

Stane se... občas, že nevím
Proč. A jak.. začít.
Jako smutný hrdina
Na stupních vítězů,
Kde není poražených.
Těch druhých a třetích...
Hrdina bez konce,
Co vede boj sám
Se sebou.
On je.
...toho souboje
I vlastní příčinou.
Bez výhry.
Jen šedým stínem,
Ne skutečnou osobou,
Co se přiživuje a trpí
Samolibým splínem.
A proč vlastně končit?
V tom konci dál pokračovat,
Když se nechce ani začínat.
Ve slovech močit.
Není v mé moci...
Hlavně když chce být sám
Tou nemocnou bezmocí.
A jestli mám svůj block,
Do kterého můžu psát.
Na celý života rok...
Možná je to tak.
A možná stačí jen malý
Cár papírový, co odvane
Jako drak po větru..
Nejen tam. Tak píšu.
Nejsem cvok.
Cvoček se mi zapích
Někam do nervu a mám blok,
Zase ten bloček.. Teď pokutový.
Krční páteře akorát.
Ale aspoň vím, že ji mám.
Je mi líto bezpáteřních.
Svého druhu bezobratlých..
Ale i je to jednou zabolí,
A pak si řeknou, jak jen být mohli...
Být či nebýt?!
Ale řeknou si to, když jsou tací?
A vůbec..
Možná, že se při tom smějí.
A ničí. Ti nevědomí sebevrazi.