V RozRUCHU (ně)mých gest

Bloudím jednou z nemnohých cest
Jen tak
Už na první pohled
Festival barev, světel, zvuků...
Všude kolem
Efekty měst
Tak jdu tou cestou
Skrze svou metropolí
Poznávám
I když
Na druhý pohled
Poněkud jinak voní
Důvěrně známá místa
Začínám mít zas o něco
Radši. Nejsem si jistá,
Že budou něčím sladší...
Mimo cizí dohled
I když prší smog z nebe
Špína se směje na lavičkách
Vklidu nechá i Tebe
Paní nad padesát
Hned vedle
Ten pocit je nový, jiný...
S křehkostí listového těsta
Sic jenom vzácné chvilky
V barvách slonoviny.
Cítit z nich tu jemnou vůni
Bez vanilky, aroma domoviny
Z krabičky poslední záchrany
Ty city, co jsou v ní bezpečně
Zabaleny... chybí jen
Rozbalit zábrany...
Ve stejných rovinách vidím teď
Trochu jinou metropoli.
Ve svých skulinách nepřítomných
Vystavěnou Akropoli..
Z jejího vrchu se mi ještě nechce
Dolů sejít. Ani padat.
Necítím tady ten pocit, co bolí,
Co nutí plakat.
Můžu jen hádat...
Jen se domnívat, jak dlouho..
Jak dlouho mě tam necháš stát.
Ještě aspoň chvilku... počkej.
Vím, ten čas.
Jak divoké koně,
Co se plaší.
Teď a tady.
Nespěchej.
Není kam...
Na cestě
Městem
Zas jde
Stejně
Každý
Sám
...