Nadřazený

Dějiny jsou takých plné,

samozvaných, co vládli nám,

myšlenka ať jiných zhyne!

„Já lide, budu vládnout vám!“

 

Nevadí mu, že odmítán,

touží, by se plebs kořil,

ostatní pro něj je kmán,

svou myslí se vyšňořil.

 

Přátel dozajista nemá mnoho,

jenom sebe má on rád,

jak trvat to bude dlouho?

Po vládnutí velký hlad.

 

Dílo jiných rád pošpiní,

vemluvit svou pravdu se snaží,

ryje a myšlenky jiných viní,

reakce na jedovatou slinu blaží.

 

Svého díla si pouze cení.

„Toho svého hrď si tedy,“

pochopení mu dáno není,

chybí mu autorovy vhledy.

 

Ale už drž hubu Františku!