Průzkum nekonečných závitů

Vypiji moře s mrtvou vodou.

Hvězdy a rotifera cedit nebudu.

Na dně adolescent s mým obličejem

jehož síně a komory zmizí

v červí díře.

Právě trápí paralelního patologa.

 

Prší moje nejdivnější přání.

Prozkoumám zákoutí všech

kapek.

V jedné modrá malinovka.

V další analytické části Einsteinova a Teslova mozku s USB kabely.

Slza kápne.

Planety se otřásají

protože v další jsi ty

zdravý.

Co si přeješ dál?

Borůvkové knedlíky na stromech.

vařené

Dinosaury?

Ne.

Jen fialový laboratorní plášť

s puntíky.

 

Zalévám růži na planetě B612.

Je na Zemi Liška?

Kde je On?

Uvnitř rolničky? On je rolnička? On je hvězda? On je smích?

Směji se.

Celý můj vesmír se spojil.

Sbírám hvězdy po hrstech

Do svých kapes.

Potřebuješ vyléčit?

Přijď ke mně.

Je jich nekonečně mnoho.

Takže nikdo nebude muset

pokládat květiny na můj náhrobní kámen.

 

Beru do svých dlaní

neurotransmitery.

Běžte tam, kde je Vás potřeba

a nezlobte.

Ach ta nadpřirozenost chemikálií.

 

Na vše beru dalekohled, mikroskop či pipetu.

Zelené kopce, zurčící potoky.

Nové organismy?

Nové objevy?

Nové molekuly?

Nové interakce?

 

Skoro nic mě nezastaví!

Voda, peklo, černá díra, ani TY!

 

Krajina paradoxů obzory rozšiřuje i zužuje.

Velikost zcela padnoucí.

Ať už hubneš nebo přibíráš.

Co k tomu potřebuješ?

Kolečkové brusle?

Ne.

Tak co?

Mozek.

Ten máš.