Odraz

Sedím před zrcadlem a koukám na obraz který odráží.
Mladá žena , ne příliš krásná ani ošklivá
Ani smutná ,ani veselá
Jakoby prázdná.
Rukou si podepírá hlavu , těžkou ,plnou myšlenek .
Koutky úst směřují dolů, po smíchu ani stopa .
Oči jsou upřené ,jakoby hleděli skrze ten obraz který vidí.
Srdce tluče pomalu , v tichosti ,tak aby nenarušovalo tu zvláštní chvíli.
Duše , to malé dítě schoulené za tím co vidí oči.
Ta malá holčička která by tolik chtěla dospět.
Ta holčička která se ukrývá v dospělé ženě ,která se slzou v oku sedí a tiše ji pozoruje .
Dítě plné snů , dítě toužící po lásce ,po rodině,po bezstarostným smíchu ,po štěstí..
Zůstává zavřené v tom rámu obrazu a od stěny ke stěně přebíhá a chce ven .
Strach a obava ,vždyť pro svobodu je třeba rozbít ten obraz zrcadla - a rozbité zrcadlo přináší smůlu .
Usedá ,vrací se zpět do těla ženy v odraze a jedinou stopou co je spojuje je slza která stéká po tváři .
Dospěla příliš brzy