Anotace: Vzpomínka na mé nejmilejší, přírodní básníky a filozofy
Blázniví toulaví básníci
hory a řeky ochutnávat znova a znova
tápat a nenacházet
jen tak přátelit se
pstruhy v potůčcích
všechny neurčité pocity
vlastní individuality
plout přijímat darovat
kopcům stromkům a říčkám
protékající proud věnovat -
Slunci...
Pro pár okamžiků
nejvyšší hory v myšlenkách uctívat,
pročistit stezky, duši zbavit vápna
v myšlenkách - činech.
Tuláci pro krásu duše,
pokorné dlaně hladí
stromy rozechvělé,
opětovným poznáním.
-----
Mysl, stejně jako nespočet
hvězd na obloze vytváří
novou kapitolu příběhu,
básně - která neskončila.