- Modlitba za nikoho

Modlitba za nikoho

řekl jsem miluju tě
a ty jsi řekla že nemáš čas
a já jako indiánský šaman zmizel jako pára nad hrncem
a probudil se v alternativním světě
kde jsi mi odpověděla
že ty mě taky
a že to spolu potáhnem až do konce
bylo to moc skutečný a moc dobrý
nekonečné vlny oceánu nemohly konkurovat tvým návalům lásky
a já se cítíl tak živý jako nikdy předtím
a nikdy potom
hudba hrála uvnitř našich těl a
dělali jsme krok za krokem jeden druhého lepším a lepším
ale pak to skončilo
stal jsem se vlastní historií svého života
a všechno co jsem měl se rozbilo zničilo a znovu už to nešlo slepit
protože jsem tě měl a už jsem neměl co chtít
neměl jsem proč existovat
nejsi mi souzena ani ve snech
ani v alternativních realitách
kolika indiány se musím stát abych tě dostal?
a proč tě vlastně chci dostat je to jen tělesná touha nebo tě skutečně miluju?
sedíme spolu u baru a pijeme
padáme si do očí a kouzlíme úsměvy na tváři
takhle to umíme
takhle to zvládáme a děláme že to tak je správně a že je to přesně to co chceme
jenže když se podívám z okna
vidím tam lidi míjející naše životy a každý z nich se mi zdá
skutečnější než to co máme mezi sebou
nejhorší na skutečnosti je že je protkaná představami a sny
slíbili jsme si že zůstaneme spolu napořád
a pak náš čas skončil
a my se rozutekli do dalších životů

budoucnost je utkaná z vláken minulosti
jako den je vdechnutí noci dokud se vše neopakuje
a neopakuje a
neunavuje
unavuje tě můj způsob jakým tě miluju?
zapomeň že jsem existoval a najdi si někoho kdo se k tobě bude hodit
jenže já tě fakt skutečně miluju
ahoj dovol mi líbat tvé rty
aspoň na chvíli aspoň ještě jednou
dokud zase nespadnu pod zem
a neustelu si v hrobě který jsi mi vykopala
jsi nade mnou a to se ti líbí jsi ledová královna
a já tvůj šašek
bolí mě z tebe hlava
a pálí mě mezi nohama
jsi socha na ostrově bez lidí
jsi možná to nejlepší co jsem musel nechat jít nebo zahodit

nebe padá a já se schovám ve tvé duši ve tvém objetí
dovol mi ještě chvilku žít než mě pohltíš
dovol mi to
prosím
na chvilku

až stářím zemřou mí milovaní rodiče
popadnu svého bratra za límec košile a utečeme spolu
do země našich předků
a tam v té krajině citrusů a svéhlavých lidí si postavíme chatrč
a schováme se oba před světem

vezmi mě za ruku a ukaž mi kde bys chtěla žít
vezmi mě do cirkusu a ukaž mi co máš ráda
dej mi facku a zkopej mě
zabij mě a potom si stěžuj že s tebou nejsem nejlepší kamarád
jsem jako písečná duna
přelévám se
ale pořád jsem stejný
nekonečný
debil

chci to skoncovat
umřít
fakt se na to těším
bojím se umírání to jo
ale nebojím se smrti proč taky?
je to jen okamžik kdy skončí veškeré utrpení a hledání pravd
a doufám
že se nepletu
jsem ale srab a nepodřežu si žíly
ani si neuvážu lano
prostě se propiju ke konci je to pohodlný a chutná to
a ty mi už nelez na oči
omlouvám se všem které jsem zklamal
ale život co žiju je můj a patří mi a já si s ním budu dělat co chci
nikoho nenutím jít do sklepa se mnou
ale ten kdo by chtěl jít
toho nepustím
je to moje volba
stát se nesmrtelným je touha všech lidí jako jsem já
a přitom bych nejraději byl neviditelný
a aby nikdo nevěděl
že existuju
jenže jsem klaun ve svém vlastním cirkuse a bože jestli se díváš odpusť mi
jsem opravdu na nic když se tak poslouchám
jestli někdo najde ovladač k mému životu tak
až nastane konec
vypnětě prosím zvuk
nechci aby mí blízcí slyšeli
jak volám o pomoc