Kritické okénko - Autorský odstup

Téma nepřináší nic zvláštního, je takové naoko obyčejné, proč zrovna tuhle vybírám do kritického okénka?

Právě tuhle chci pochválit za učebnicový příklad práce s hrdinou resp. autorský odstup. Sledujeme zde hrdinku v opojení a mluvíme JEJÍ řečí. V textu není ani jednou slovo "já" nebo "mě", přesto je patrné že mluví hrdinka, vnímá svými smysly, argumentuje svým rozumem. Text dává prostor jen hrdince a jejímu vnímání. Avšak než dojde k publikaci, autor od postavy odstoupí, stane se skutečně AUTOREM a v názvu uzavře dílo jako celek. V názvu řekne komplexně o čem dílo je a jak ho míní. Kdyby to neudělal, dílo vyzní jako propagace nevázanosti. Autor ale náhle použije slovo protikladné, právě to, kterému se postava vyhýbá. Autor už hrdinku vůbec nešetří, odstupuje od ní (i když možná jde o tutéž osobu) a říká tvrdě "nevěra" ve prospěch správného vyznění smyslu textu.

Pozn: Tento klasický postup odstupu a pojmenování díla samozřejmě není povinné zachovávat, ale každý soudný autor se o to snaží kvůli porozumění, i kvůli své vlastní radosti z účinku slov. Člověku to přináší potěšení, když věci dobře nazve. Každý si může vybavit názvy svých oblíbených děl či filmů a uvědomit si kvalitu názvů i autorský odstup. Třeba "Bylo nás 5". Nebo "Záhada hlavolamu" atd.